After: Před námi - Anna Todd

Včera v 16:57 | Tess |  Knižní recenze
Pátý a (zřejmě) úplně poslední díl série After je spíš takové drobné ohlédnutí.


Jak už to tak u dlouhých YA sérií bývá, dřív nebo později vyjde takový krátký "uzavírací" díl. Drobné ohlédnutí za našimi oblíbenými postavami. Tak nějak bych tento díl popsala. Až na to, že ze třetiny vůbec není o našich oblíbených postavách.

Celé to začíná několika kapitolami z pohledu dívek, se kterými se nějakým způsobem zapletl hlavní hrdina Hardin. Doufala jsem, že kapitoly popíšou, jak se s nimi třeba seznámil, proč jim provedl to, co jim provedl a proč ony podlehly jeho kouzlu... jenže ne. Ve většině těch kapitol se Hardin ani neobjeví, takže je to sice takové přiblížení nějakých postav, ale podle mě naprosto zbytečné (nejde o žádné "hlavní vedlejíš" postavy, snad až na Molly, ale opravdu o "přicmrndávky"). Takže začátek knihy pro mě obrovská nuda, kterou jsem se nutila prokousávat několik dnů.

Další část knihy je o dost zábavnější - prakticky je to popis After: Polibek z pohledu Hardina. Kdo by nechtěl číst myšlenky toho hlavního grázla, jak smýšlel o Tesse a co ho vedlo k rozhodnutím, která dělal? Takže za mě super, tyhle jiné úhly pohledu mám ráda... Jenže... Asi bych uvítala, kdyby autorka poodhalila víc z těch pasáží, kde Tessa nebyla. Jako třeba když se šel Hardin chlubit zakrváceným prostěradlem svým přátelům... Prostě bych ráda četla víc z toho "zákulisí", které jsme z Tessina pohledu neviděli. Každopádně pořád jde o nejzábavnější část knihy (a je hodně osekaná). Občas jsem se v ději ztrácela, nebylo tam pořádně popsáno, o jakou situaci se jedná, na co navazuje - a to jsem první díl četla nedávno.

Závěrečná část se zase točí kolem jiných postav. Tentokrát je to alespoň kolem těch "hlavních vedlejších" postav, o kterých si mnozí z nás rádi přečtou - navíc se jejich příběh odehrává PO After, takže nám kapitoly hezky ukáží, co se s postavami stalo pak. Za mě nic, co bych nutně musela číst, ale na druhou stranu mě to nijak neotravovalo (až na kapitolu o Zedovi, ta je skutečně hloupá - jinak to říct nedokážu).

A konečně úplně poslední kapitoly jsou o Tesse a Hardinovi (Hesse). Nic dějově důležitého, ale takové hezké odpočinkové čtení o tom, jak spolu vychovávají děti. Nějak se pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi tyhle kapitoly líbily nebo ne. Pořád asi zastávám názor, že nikdo nechce číst o těch bezstarostných, šíleně zamilovaných mladistvých, jak se z nich stanou starostmi, prací a rodinou zatížení dospělí :/ Alespoň ne v těhle druzích knih.

Kniha by sama o sobě byla takovým klidným, oddechovým čtením, kdyby to (opět) nevypadalo, jako kdyby to někdo z fleku napsal a nikdy to po sobě už nečetl (a jako by to po něm nečetl ani nikdo jiný...). Hned na vnitřní obálce v úvodu je napsáno Tessa Hartová (i když se jmenuje Youngová), pokračuje to opakujícími se vysvětlivkami, proč nosí Hardin úzké džíny hned v několika kapitolách a na závěr jsou v knize nesmysly typu: "Měla vlasy po ramena," a DOSLOVA o odstavec níž je: "Měla dlouhé vlasy do půli zad." To mi dost dokáže pokazit knihu. Chápu, že na 300 stránkách se nedá vychytat každý překlep nebo chybka, ale logické chyby by se vychytat mohly...

Takže shrnuto podtrženo, tento díl mě moc nenadchnul, i když pořád sérii After miluju (i přes její chyby). A kdo miluje After, měl by si to přečíst celé ;)

Četli jste? Jaký máte na knihu názor?

 

Útěk z lunaparku

12. května 2020 v 16:05 | Tess |  Story time
To jsme si takhle s holkama vyrazily do zavřeného zábavního parku Spreepark v Berlíně. Vstup zakázán.
Tento park patří k vyhledávaným turistickým místům s označením "nejstrašidelnější místa na světě". Byl otevřen v roce 1989 a zavřen v roce 2002. Je samozřejmě celý oplocen a NESMÍ se do něj! Jenže to nás nezastavilo.


Řada nešťastných událostí na cestách

29. dubna 2020 v 11:14 | Tess |  Story time
Obecně bych řekla, že neumím cestovat. Nejsem ten typ člověka, co rád zařizuje letenky, lístky na další dopravu, víza, hotely atd. A ani jedna cesta u mě neproběhla bez nějakého zádrhelu.
Nebudu se rozepisovat o tom, jak mi v Londýně ujel autobus, jak jsem se zapomněla odbavit a musela kvůli tomu platit 1500 korun na letišti nebo o tom, jak jsem v cílovém hotelu zjistila, že jsem ho zarezervovala na špatný den. To byly mé - řekněme "administrativní" kiksy. Tento článek bude o nepříjemných událostech, se kterými jsem se za hranicemi setkala.
Dřív jsem byla zvyklá cestovat se svou sestrou a s kamarádkami (o našem trapasu v kubánském baru si můžete přečíst ZDE), takže se mi všechny tyto zážitky staly s nimi. Jdeme na to.

 


7 titulů, co mě emočně vyřídily

27. dubna 2020 v 17:52 | Tess
Znáte takové to, když na vás nějaký film/seriál/kniha hrozně zapůsobí? Že u toho brečíte, cítíte se blbě a tak? Já tohle všechno díky své hypersenzitivitě prožívám asi trochu víc - obvykle se hodně zpotím, začnu se klepat a brečím vždy, když si na to vzpomenu (u některých titulů mi trvalo i dva týdny, než jsem se "uklidnila" a nebrečela při každé vzpomínce). Každopádně tady je seznam sedmi titulů, které se mnou zamávaly zdaleka nejvíc! A doporučuji je!

Vezmeme to hezky od konce.

POZOR, v textu se mohou objevovat SPOILERY!

7. Piráti z Karibiku: Na konci světa


Sérii Pirátů z Karibiku asi nemusím představovat, kdo by neznal romantický příběh Williama a Elisabeth? A právě konec třetího dílu se mnou tak strašně moc zamával - Představa, že svou životní lásku uvidíte na jeden den jednou za deset let je naprosto příšerná! Upřímně jsem byla dost ráda, když se rozhodli v příběhu Williama a Elisabeth pokračovat v Pirátech z Karibiku: Salazarova pomsta a jejich nešťastný osud "opravili".

6. 50 Odstínů Svobody


Třetí kniha série 50 Odstínů šedé mě dost dostala. Je mi jasné, že spousta lidí nepochopí, proč. Příběh to příliš hluboký nemělo a na konci to vlastně všechno dopadlo dobře. Jenže - já tu knihu četla, když mi bylo asi dvacet, byla jsem poměrně čerstvě zamilovaná a prožívala jsem romantický příběh Anastasie a Christiana s obrovskou chutí a napětím - až do pasáže, kdy Ana zjistí, že je těhotná. Spousta si lidí řekne: "No a co? No big deal." Jenže pro mě (a věřím, že i pro mnoho dalších) ve dvaceti na pokraji vztahu bylo dítě velký strašák - a ruku na srdce, kdo se ve dvaceti občas neleknul, jestli není v tom? Představa, že jste do někoho bezhlavě zamilovaní a chcete si s ním pořádně užít, než zajedete do nudných koleji rodinného života s dětmi, a najednou BUM! To by vyděsilo kde koho. Fakt, že je hlavní hrdince knihy navíc 21 let a s Christianem spolu randí pár měsíců... no uff, ale myslím si, že ani ona by z toho nebyla tak odvázaná.
Já každopádně konec knihy obrečela, nebylo to nic, co by mladá holka chtěla číst (ovšem 50 Odstínů je považováno za "porno pro matky", které navíc napsala žena v letech, takže nikoho nesoudím, jen jsem, co se konce týče, nebyla cílovka).

5. Pasažéři


Film s Chrisem Prattem a Jennifer Lawrenc je povedené sci-fi, ve kterém vesmírná loď plná lidí v hybernaci míří k novému domovu - vzálenému stovky let. Jenže se něco pokazí a hlavní hrdina Jim se ze své hybernace probudí. Bloumá po lodi nešťastný nad svým osudem ve společnosti jediného "tvora" na lodi - robotického barmana. Postupně se odhodlá k tomu, aby z hybernace probral další z pasažérů - sympatickou Auroru. Samozřejmě se mezi nimi vyvine milostné pouto, které ovšem ztroskotá, když Aurora zjistí, že ji Jim probudil naschvál. Společně nakonec řeší další řadu událostí - jako loď v ohrožení a záchranu všech životů na palubě.
A konec? Oba přežijí a žijí spolu. Jen spolu. A to bylo přesně to, co mě tolik vykolejilo. Jakože jasně - každý by chtěl být se svým milovaným protějškem nějakou dobu sám (především ze začátku vztahu). Ale ti z vás, kteří vědí, jaké je to žít s někým třeba 10, 20, 50 let ví, že vás ten druhý občas prostě štve a musíte vypadnout. Jenže Aurora s Jimem neměli kam vypadnout. Byli spolu zavřeni na (sice obrovské) jedné lodi jen oni sami dva.
Dost mě to vyděsilo, rozesmutnělo a vzalo.

4. Coherence


Několik přátel se sejde v domě na večírku. Spolu se baví, vzpomínají, zprvu by se zdálo, že půjde o drama, kde budou řešit své vztahy a podobně. Jenže v tu noc nad Zemí prolétá kometa, která vyhodí proud v celé ulici. Většina z lidí v domě se sebere a jde se podívat ven, aby zjistili nějaké informace a uvidí jediný další dům, který má rozsvíceno. A pak se začnou dít divné věci.
Postupně lidé v domě i divák pochopí, že kamarádi, kteří odešli ven se už nevrátili, ačkoliv stojí přímo před nimi. Sci-fi mysteriózní film, který je skutečně napínavý, děsivý, nervy drásající a konec je neuvěřitelně šokující.
Tenhle film mě opravdu vzal a nechci tu o něm psát nic víc, protože doufám, že se na něj jednou podíváte (a já vám nechci kazit překvapení).

3. Série After


Tuto knižní sérii jsem dočetla poměrně nedávno (recenzi si můžete přečíst ZDE).
Nejprve mě hrozně vzal konec prvního dílu Polibek, kde hlavní hrdinka Tessa zjistí, že její přítel se vsadil o její panenství. Následující dva díly byly co se mých šílených emocí týče docela v pohodě, ale pak přišel čtvrtý, závěrečný díl.
Člověk čeká krásné romantické zakončení, zatímco si nervně kouše prsty až do krve. Skutečně jsem nebyla schopna dělat nic jiného (ani jíst a pít) po celý den, než jsem knihu dočetla. Jenže ten konec, ačkoliv byl více méně dobrý, mi urval srdečnici.
Nebylo tam žádné rychle znovushledání hlavního páru, žádná závěrečná kapitola o svatbě. Asi mě to vzalo proto, že je to podobné s tím závěrem 50 Odstínů - opět jsou v tom děti. Jenže na rozdíl od růžovoučkého zakončení Odstínů, After rozhodně růžovoučké není. Čtenář se musí prokousat krátkými kapitolkami, kde odhaluje, co se s jeho milovaným párem stalo za 2 roky, za 5 let, za 10... To nikdo nechce vědět! Nikdo si nechce číst o tom, že Tessa nemohla otěhotnět, že potratila - i když to nakonec všechno dobře dopadlo! Chceme (já chci) mlhavé "žili spolu šťastně až do smrti" - KONEC.
Dočetla jsem to před dvěma týdny a ještě pořád jsem z toho dost špatná - už nebrečím, což je pozitivní, ale i tak ve mně vzpomínky zanechávají nepříjemné pocity.

2. The Walking Dead (Živí Mrtví)


Seriál o ožilých mrtvolách jsem nejdřív vůbec nechtěla sledovat (protože jsem posera a bála jsem se zombií), ale nakonec jsem se do něj opravdu zažrala, hrozně mě bavil a celá myšlenka zombie apokalypsy mě zaujala. A samozřejmě jsem měla svou oblíbenou postavu - byl jí bývalý poslíček pizzy Glenn.
Celý seriál obecně mě nevzal, vzal mě jeden určitý díl - 7. série, 1. epizoda.
Skupina přeživších se ocitne tváří v tvář zákeřnému Neganovi, který si je všechny vyskládá do kroužku a rozpočítává, komu rozbije hlavu svou basebollovou pálkou obalenou ostnatým drátem. Asi nemusím vysvětlovat, jak vystrašená jsem byla, protože v kruhu byl nejen Glenn, ale také jeho těhotná manželka Maggie.
Když Negan dopočítal, ulevilo se mi, protože to padlo na někoho jiného. Byla jsem z toho samozřejmě také smutná, ale opravdu jsem si oddechla, že to minulo Glenna i Maggii. Jenže najednou se Negan rozmáchnul znovu.
Tehdy jsem doopravdy křičela. Díl jsem vypnula a už nikdy nedokoukala. Stejně jako celý seriál - počkala jsem si, zda se Neganovi parta někdy pomstí a pak jsem celé Walking Dead zavrhla.

1. Zákon Gangu (Sons of Anarchy)


NIKDY! Nikdy mně žádný seriál tak psychicky nevyřídil, jako tenhle.
Seriál o motorkářském gangu, který se zaplétá do obchodu se zbraněmi, s drogami a válčí s ostatními gangy i s policií. Díl co díl byl krutý, drsný a zvraty rozhodně nečekané.
I tady jsem měla oblíbenou postavu - milou, hezkou, slušnou doktorku Taru, která se zapletla s hlavním drsňákem (kterého žeru!) Jaxem. Zpočátku to byl takový lehčí příběh hodné holky a fakt zlého kluka. Ale postupně se z toho stával příběh zničené holky v totálních sra**ách kvůli svému milovanému Jaxovi. A její konec? Stejně jako u Glennova konce ve Walking Dead jsem křičela a brečela - po několik týdnů!
Myslím, že při sledování tohoto seriálu jsem zestárla o několik let.


Občas své emoce nesnáším!
Každopádně tohle je můj seznam (kdybyste se třeba doma nudili, tak opravdu doporučuji).

Co vy, viděli jste něco z mého seznamu? Nebo máte také nějaký film/knihu/seriál, který vás tak dostal?

Tess

After: Pouto - Anna Todd

14. dubna 2020 v 6:16 | Tess |  Knižní recenze
Závěrečný díl ságy jsem opravdu nebyla schopna odložit!




Dočteno, hotovo. Kdybych teď neměla pocity, jaké mám, dala bych tomu rozhodně 5 hvězdiček!

Tessa s Hardinem se opět dozvěděli něco nečekaného o rodině - oproti poslední knize, kdy se Tessa dozvěděla, že je její otec bezdomovec, alkoholik a narkoman, tady Hardin řeší, kdo vůbec jeho otec je. Strhuje se kolotoč šílených událostí v Londýně a...konec Tessy a Hardina - tak, jak je mám ráda.

Obecně musím říct, že tato kniha mě zranila. Psychicky mě úplně vyždímala a opravdu mi ublížila. Fakt, že tento článek píšu před šestou ráno po tom, co jsem šla spát o půlnoci o tom trochu svědčí...

Omlouvám se, ale abych plně dokázala popsat, co to se mnou udělalo, musím trochu spoilerovat, takže kdo ještě nečetl a ví, že bude, tak nečtěte dál!

!!SPOILERY!!
V závěru člověk čeká vždy něco hezkého, nějaký krásný happy end. Hardin v londýně od sebe (opět naprosto nelogicky) Tessu odežene rozhodnutý žít bez ní (v předchozím díle bez ní nevydržel ani týden). Jediné, co ho přiměje se vrátit je smrt Tessina otce. Jenže je pozdě, Tessu jeho chování už úplně semlelo, že ve vztahu nechce pokračovat, i když se Hardin snaží.
Výsledek? Až moc dospělácký, reálný a bolestivý konec - ačkoliv jde o happy end.
Tessa Hardina poprosí, že jestli ji miluje, počká na ni, až se sebere. Já očekávala pár měsíců "odvykačky" od Hardina. Jenže pak přišly časové skoky...O dva roky později...O další dva roky později...O pět let později...O deset let později.
Já vám nevím, ale já mám ráda konce typu "vzali se - konec". Nikdo nechce číst romány, kde uvidí, jak se hlavní duo po velkolepém znovushledání trápilo. Nechci číst reálné pochody vztahů - chci něco neuvěřitelného, něco, co sama nemám. Proto to čteme, abychom mohli snít o romanci jako v knize.
Fakt, že se ti dva spolu nikdy nevzali jsem nepochopila. Je to malichernost, ale s koncem, který kniha měla si myslím, že by tam svatba byla jako hezká tečka.

Tak já nevím, jak to máte se závěry knih vy? Máte rádi, když je příběh utnutý "v tom nejlepším stadiu", nebo když víte, co postavy prožívaly dalších 10 let poté?

Kam dál